PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hudební proměny některých kapel byly, jsou a ještě určitě i budou mnohokráte k neuvěření. Těžko by někdo při poslechu nekompromisních skladeb z famózního alba „Psalm 69“ (1992) amerického industriálního dua MINISTRY uvěřil, že začátky kapely se nesly na vlně sladkobolných synth popových etud. Postupem času však tvorba těchto svérázů vystrkovala čím dál ostřejší drápky, přičemž vrchol agresivity dosáhla právě na zmiňovaném albu „Psalm 69“, které zaznamenalo i fenomenální prodejní úspěch a MINISTRY definitivně katapultovalo do první ligy metalového (?) mainstreamu.
Více než tříleté čekání na jeho následovníka s sebou pochopitelně přinášelo kromě nedočkavosti i mnoho otazníků, s čím revolučním na nás tito industriální experimentátoři opět vyrukují. Když jsem někdy v únoru 1996, několik minut po dychtivém založení právě zakoupeného CD do mechaniky, pociťoval mírné zklamání, těžko by mě napadlo, že mám před sebou dle mého názoru nejlepší nahrávku MINISTRY. Úvodní krátká rozcvička „Reload“ je ještě jasnou reminiscencí předchozího alba. Rychlá a úderná skladba se zdánlivě zmateným rytmem by se na „Psalm 69“ rozhodně neztratila. Svou pravou tvář však „špinavé prase“ odrývá hned v následující – titulní „Filth Pig“. Hutné a neprostupné kytary se valí dopředu jako parní válec. Pomalu, ale jistě a není síly, která by jej zastavila. Monotónní rytmus může po prvním poslechu působit jako nudný prvek, avšak časem se naplno odkrývá síla tohoto postupu. Jednotlivé motivy, včetně sóla na foukací harmoniku, toliko oblíbeného nástroje Al Jourgensena, se doslova vrývají pod kůži, až po nich zůstane jizva, jejíž vyobrazení zdobí vnitřní část bookletu.
Podstata prvotního zklamání z „Filth Pig“ se ukrývala ve faktu, že tohle album je úplně jiné, než cokoliv předtím Al a Paul nahráli. Tatam zůstalo divoké běsnění z „The Mind Is Terrible Thing To Taste“ (1989) anebo „Psalm 69“ (1992). MINISTRY jsou nyní mnohem temnější, naléhavější a pořád revoluční! To dokazuje i třetí skladba s příznačným názvem „Lava“, která kromě obligátní foukací harmoniky a lomozivých kytar přináší ještě silněji hypnotizující monotónnost. Opět po prvním setkání velmi odtažitá záležitost, jenž svou přívětivost a přitažlivost odkrývá s každým dalším poslechem. Tímto potenciálem disponují v podstatě všechny skladby a album je tak až na jednu výjimku prosto klasických hitovek. Tu výjimku tvoří cover verze letitého hitu Boba Dylana „Lay Lady Lay“, kterou by znalci tvorby tohoto kovbojského šviháka, nebýt charakteristické melodie, snad ani nepoznali.
Kromě Ala Jourgensena přispěl svým vokálem i Paul Barker, a to ve skladbě „Useless“, která překvapí velmi zajímavým zapojením dětského sboru. Po skvěle vygradované „Dead Guy“ však přichází absolutní vrchol alba. Tím je sedmička „Game Show“. Opět velmi pomalá a pozvolně se rozvíjející kompozice s maximálně naléhavým a euforickým refrénem má ohromnou vnitřní sílu a dodnes ji považuji i za jednu z nejlepších skladeb, co jsem kdy slyšel. Schopnost gradace a práce s náladou písně je demonstrována naprosto uchvacujícím způsobem. Opravdu nechci vidět tu hromadu heroinu, kterou při tvorbě této písně a potažmo celé desky Al Jourgensen spotřeboval.
„Filth Pig“ lze s odstupem času považovat za jeden z klenotů industriálního metalu a dle mého názoru s přehledem překonává už tak skvělého albového předchůdce. MINISTRY natočili úplně jinou desku, než kdo od nich čekal. Desku, která se prostě snad ani nemůže oposlouchat. Desku, jejíž hodnota rostla a ještě i po těch letech stále roste s každým dalším poslechem. Temnou, těžkou, zdánlivě nepřístupnou a hlavně vyžadující trpělivost při jejím zdolávání. Al Jourgensen a Paul Barker si prostě opět udělali věci po svém, což se ukázalo být jako ta nejlepší možná volba.
Nejtemnější, nejdepresivnější a dle mého názoru i nejlepší deska MINISTRY.
1. Reload
2. Filth Pig
3. Lava
4. Crumbs
5. Useless
6. Dead Guy
7. Game Show
8. The Fall
9. Lay Lady Lay
10. Brick Windows
AmeriKKKant (2018)
From Beer to Eternity (2013)
Relapse (2012)
The Last Sucker (2007)
Rio Grande Blood (2006)
Houses Of The Molé (2004)
Animositisomina (2003)
Dark Side Of The Spoon (1999)
Filth Pig (1996)
Psalm 69 (1992)
In Case You Didn´t Feel Like Showing Up (Live) (1990)
The Mind Is a Terrible Thing To Taste (1989)
The Land Of Rape And Honey (1988)
Twitch (1986)
With Sympathy (1983)
Datum vydání: Pátek, 26. ledna 1996
Vydavatel: Warner Bros
Stopáž: 54:25
Produkce: Hypolux
Jo jo, přidám se do řady, pro mně nejlepší deska Ministry. Jsem moc rád, že jim to zase šlape, poslední deska je dost dobrá.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.